Ano, i jantar se dá – jako všechno – zfalšovat. Nejčastěji jde o čínské (překvapení?) padělky, vyrobené z plastu. Jak je odhalit?
Zkouška slanou vodou
Je nejjednodušší a nejrychlejší, avšak má své mínusy. V hrnku vody rozmíchejte 4 lžíce soli a vhoďte korálky dovnitř. Pokud plavou, jde o pravý jantar, pokud jdou ke dnu, je to plast. Tato zkouška ovšem neodhalí padělek z polystyrenu a kopál – obojí také plave. (Kopál je taktéž zkamenělá pryskyřice, pochází zpravidla z Jižní Ameriky a nemá ani vzhledové, ani zdravotní vlastnosti pravého jantaru). Rovněž šperky s kovem nebudou ve slané vodě plavat.
Zkouška ohněm
Zní sice dramaticky, ale v zásadě jde pouze o vypálení jantarového korálku. Hořící jantar má typickou borovicovou vůni, která se rozhodně nedá zaměnit za zápach pálícího se plastu. Jantar navíc vyhoří, zatímco plast se pouze rozteče.
Zkouška acetonem
Asi nejpraktičtější způsob zkoušky pravosti jantaru. Namočte vatovou štětinku do odlakovače s acetonem a opatrně s ní přejíždějte po zkoumaném kousku. Pokud jde o pravý jantar, zůstane beze změn a na tyčince se neobjeví nic. Pokud jde o plast, začne se naleptávat a tyčinka se zabarví do žluta.
Naše korálky pocházejí z mnohokrát ověřených zdrojů a na jejich pravost se lze spolehnout. Přesto i tak čas od času podrobíme některé kousky zkoušce pravosti. Zatím všechny uspěly. :-)
